Libějovice se původně jmenovaly Libějice. Samotná obec vznikla někdy kolem konce 13. století. Jméno obce obdržely po svém zemanovi Lubějovi. Roku 1352 až do roku 1357 je zaznamenáno v historických dokumentech jméno jistého Peška z Malovic. S tímto pak vešel ve spolek jistý Diviš z Malovic a tak se dostaly Libějice do vlastnictví Diviše Malovce. Diviš Malovec umírá v roce 1389 a Libějovice byly odkázány jeho příbuznému Dobešovi Malovci z Libějovic. Tento odprodal některé dvory, zejména dvůr v Libějovicích se třemi lány polí, ves Hvoždany taktéž se třemi lány polí, ves Vrábín (nynější Rabín), dvůr Radomilice, rybník Šítov a mlýn Požeraz ještě s jinými vesnicemi svým příbuzným a to Janovi z Malovic, dále Jaroši z Drahonic a Petrovi z Březí. Za krále Jiřího z Poděbrad vlastnil nemovitosti Diviš Malovec, věrný služebník králův. Když Jan Rožmberk od krále odpadl, počal plenit Diviš na panství Helfenburském, jímaje lidi, pole, dvory a stodoly. Za svou věrnost se stal později radou komorního soudu. Jeho syn Héva žil ještě do roku 1514 a byl hejtmanem kraje Prácheňského.
Po jeho smrti zůstali synové Diviš, Bohuslav Zikmund, Pavel, Mikuláš a Vojtěch. Bohuslav záhy zemřel. Ostatní synové kromě Pavla se umluvili, že kdyby někdo z nich nějaký statek v odkaz obdržel, že na něj druzí práva nemají. Společně drželi tehdy Libějice, tvrz se dvorem a vsi, dále vsi Hvoždany, Chřepice, část Lhoty a jeden dvůr v Truskovicích. Roku 1548, když zůstali na živu jen Diviš, Pavel a Zikmund, rozdělili se o své statky. Diviš Malovec obdržel tvrz Libějice s dvorem a vsi, dále Hvoždany, Chelčice u Chřepice. Zikmund Malovec dostal ves a dvůr Újezd, vsi Chvalšovice, Lhotu, Újezdec a Malešice. Pavel Malovec dostal tvrz Malovice se dvorem, vsi Malovice, dolní a horní Vrábince, Nestánice a Černěves. Roku 1557 dostaly se Libějice a Malovice do rukou Rožmberků a sice Vilémovi z Rožmberka.
Roku 1565 přikoupil Vilém Rožmberk Zahoří a roku 1603 statek Blanický s Protivcem. Týmž způsobem hospodaření i za Petra Voka, bratra a nástupce Viléma, týž pán odkázal Libějice Janovi hraběti Zrinskému, který umírá v roce 1612. Podle smlouvy s Petrem Vokem učiněné připadly Libějice na rod Švamberský, poněvadž po hraběti nezůstali žádní dědicové. Po nešťastném pádu rodiny švamberské dostalo se panství znamenitému válečníku Karlovi hraběti z Buguoy a to někdy kolem roku 1620. Libějice patřily rodu Buguoyskému od r. 1620 až do r. 1801. Panství bylo zvětšeno koupením několika menších dvorů jako r. 1652 rychta Těšínovská a r. 1738 statek Čichtický. Roku 1801 prodal hrabě Jan Josef z Buguoy panství knížeti ze Švarzenberka.
Výstavba nového zámku
Stavba nového zámku započala se již v roce 1696, ale nebyla dokončena. Teprve Filip Emanuel z Buguoy rozkázal, aby stavba nového zámku byla dokončena, což se také stalo v letech 1747–1754. Josef ze Švarzenberka dal zámek v letech 1816–1817 zvýšit o druhé poschodí. Starý zámek dal hrabě Karel Kajetán z Buguoy (1715–1717) opravit, zřídil zde pět nových světnic a nechal je vybavit novým nábytkem. Roku 1754 byla dokončena stavba nového zámku a majitelé panství Libějic opustili staré sídlo s tím, že se usadili se v nově vystaveném zámku. Starý zámek od té doby slouží pouze za byty úřednické a kanceláře.[1]
[1] Výňatek z archivu K. Holáta, současného správce budov Libějovického zámku